KLAUN

            Usmívej  se  klaune  alespoň  trošičku

            za  mříží  života  přes  slzy  na  víčku

            přes  lesklé  knoflíky  na  pestrém  oděvu

            Já  vím  že  častokrát  není  Ti  do  zpěvu    ----

            Přesto  Tvé  rolničky  znějí  nám  lákavě

            když  zkoušíš  jako  my  přemety  po  hlavě

            Když  kráčíš  po  laně  s  šarmem  a  odvahou

            obláček  naděje  vysoko  nad  hlavou    ---- 

            Rozplétáš  hádanky  vzdoruješ  vábení

            masku  si  navlékáš  pro  dětské  mámení    

            Šípy  a  kameny  odrážíš  s  hravostí

            modřiny  necítíš   --   dál  tančíš  s lehkostí

            Nevděk  a  pomluvy  necháváš  bez  trestu

            beze  slov  odklízíš  i  klacky  přes  cestu    

            Obklopen  samotou  rozdáváš  sblížení

            od  slunka  do  slunka    --    unaven  k  zemdlení

            Klaune   --   proč  schováváš  své  oči  dítěte

            za  temným  závěsem ?  Na  to  se  neptejte   

                        Klaune   --   už  chápeme:

                        Kdo  hledá   --   najde  tě