Vidím svůj koráb odplouvat

                a nechává mě na ostrově...

                On je to možná spíše hrad,

                záleží-li co na tom slově,

                zorané pole, nový plot,

                čeká tam pes a žena,  

    smutný přítel Pátek.

                Okolo bouří příboj-zmatek

                a každá vlna bodá hrot.

                Vidím, že koráb odplouvá

                a nechává mě na ostrově.

                Vím, kdy tvé okno svítí,

                                         ne že ne.

                Zelená říkám červené,

                tvá modř je pro mě bezedná.

                A kotva stoupá ode dna

                korábu, který odplouvá

                a nechává mě na ostrově...