ouvej (Občasný) - 28.1.2005 > ariel> Nad tímhle přemítám už asi týden. Co mi chceš sdělit. Odkaz k té básničce - no, jsem tam víc čitelná, a jsem to já. Ale i tohle jsem já, totiž. Nevím, z čeho usuzuješ, že se něco tváří moc důležitě. Tohle jsem se odnaučila autorům podsouvat. Zásadně jim chci věřit, že co sdělují, sdělují se vší vážností. Takže: reflexe, jestliže se ti něco nelíbí, zkoumej sám v sobě, proč. Jestli se ti zdá, že se něco "tváří" důležité, pátrej v sobě, proč. Protože je autor a je čtenář, a je něco, co je čtenáři zprostředkované, aby se v tom viděl, neviděl, aby cítil stejný nebo obdobný smutek a radost, nebo aby to necítil. Neobviňuj autora z vlastní slepoty. (Což je reflexe dnešních dnů hlavně pro mě, ale ráda jsem se s ní podělila.)
Můžeš mi vytknout formu, jazyk, nemůžeš mi vytýkat sdělení.
Jasně že tápu, ale osobně, v tuto chvíli, si myslím, že tohle je lepší než to, na co se odkazuješ ty.
