Záchvat:

Psát básně sekyrou

skrabacenými kořeny prstů do štěrku

škrábat je hřebíkem do betonu

mlátit ty mrchy palicí do prachu cest

křičet je zjeveními blesků tam vzhůru k obloze

pěstmi do rozladěného klavíru

vypalovat je žhavým kovem do zápěstí

mrskat jimi jak bičem…

…a pak

když už téměř usínající vysílením

toužím je líbat na Tvá ňadra

příst je jak kotě v klíně

letět jimi jak ptáci pro radost

dotýkat se jimi tvých řas a rtů

dýchat jimi pomalu, jak to jen lze

a něžně jimi zářit

až k nevědomí

a

                                   spát…