Naposled

Na rozevřený dlani držím klíč

ode všeho, co je dávno pryč.

A přemítám a hledám v mysli svý

chvíle blízký dřív, teď vzdálený.

Tvý oči neuvidím nikdy víc.

Netušíš, co přijde, chci to říct.

A zranitelnější se zdám, proč dnes?

Kdo začal z nás tu hru si plést?

Dnes je naposled, co sním.

Dnes je naposled, já vím.

Čekám nečekané.

Svý dlaně v slzách zřím.

Vím, co se nestane.

Ty šance utopím...

Na moji dlaň si polož ruku svou

a nakonec slyš omluvu mou.

Co tisíckrát říct bylo přáním mým.

Nevíš, že se loučím právě tím.

A modrá obloha je nade mnou.

A hudba si hraje hudbu svou.

A sny se tlačí v řadě dál, kdo jde dřív?

Úsměv zbyl nám jak bílý sníh.

Dnes je naposled...

... já o tom vím . . .