miroslawek (Občasný) - 1.2.2005 > ariel> No... mám jiné cíle a čtenář v nich není zas tak důležitý, resp. primární... nechci teď polemizovat s tvým filozofickým náhledem na umění či konkrétně poezii... jen k těm tvým přihrádkám... zařazuj, kam chceš, ovšem ony věci, na které, tuším, narážíš, jsou pro mne pouhým prostředkem a nikoliv cílem... a necítím potřebu se v tomto směru přít, ...po těch letech (zde i jinde), vím své... o plamenech, hádkách... o argumentaci... i o sobě ...a svých textech.... ba dokonce, ač je to tedy k neuvěření, i o čtenářích...
K onomu zmatku a předcházející silné jednoduchosti už si (také) dovolím dodat malý citát... nebo raději dva - mně blízkého Jakuba Demla:
Světícímu biskupovi dr. Antonínu Podlahovi (do Česna):
Je tiefer sie wohnt, je tiefer sie ist. (Ze starého německého mystika).
Je tiefer sie wohnt, je tiefer sie ist. To je řečeno o duši, anebo o lásce, o předmětu duchovních minesengerů. Jak to přeložiti do češtiny? Doslova: čím hlouběji kdo bydlí, tím šířeji se rozkládá.
Anebo: čím hlubší, tím vzdálenější.
Anebo: čím jest kdo hlubší, tím jest i nesrozumitelnější.
Anebo: čím jest kdo pokornější, tím jest i moudřejší, pokročilejší, jest dál, nežli člověk domýšlivý, nadutý a hloupý, neboť prameny moudrosti, jako všechny prameny, tekou dolů. Čím jest kdo mlčenlivější, tím jest i hlubší; proto horské bystřiny bublají, štěbetají jako housata, ale veletoky majestátně plynou, takže se zdá, že vůbec neplynou, že jsou reakcionářské, zpátečnické, nepokrokové, opatrnické - jako by hluboké a jedině užitečné bylo to, co skáče ječí a řve a jako by ta mnohočetná ozvěna v tupých lesích a skalách náležela té splašené mělké bystřině!
...
Prof. Václavu Kocourkovi
Slavík zpívá, když lidé spí. Ale v každé době najdou se lidé, kteří si přivstanou k Vigiliím. Jste z nich a proto Vás musím mít rád a rád Vás mám rád, neboť miluji slavíky, kteří nezpívají kdykoliv, kdekoliv a komukoliv.