|
|
|
Sigur Rós Autor: antares (Občasný) - publikováno 16.4.2001 (00:31:24), v časopise 17.4.2001
|
| |
V sobotu 14.dubna se v zadupaném prostoru vydýchaných zdí žižkovské Akropoli objevila po hodinovém zpoždění čtyřčlenná islandská formace, jenž se loni přestavila jako předkapela Radiohead.
Jejich styl přesně nejde nějak popsat či přiřadit.Je to jakýsi pohodový artrock.
Každá jejich píseň je (podle mě) životem někoho.Životem, který se láme v nenávisti a srší romantikou a přitom je stále stejný.Jejich skladby jsou plné zvratů, z malebného snu, podle nich plného skřítku, se stává nové ráno, které otevírá tajemno dnešní doby, podmalováno všemožně malebnými zvuky a překvapivě smíchanými technikami hraní a zpívání.
Uspávající, někdy až ženský zpěv zde obstarává Jón T. Birgisson, který podtrhuje své hlasové výkony hraním smyčcem na kytaru, je zde dále Kjartan Sveinsson, který dodává nejtišším místům skladeb duch ledových plání jejich domovů hraním na klávesy, baskytaru a místy na flétnu.Dále v Sigur Rós září Georg Holm, hrající na kytaru a Orri P.Dyrason, který dává svými bicími emotivní přítomnost změn povah písní.Byl zde samozřejmě také smyčcový výkvět, troje housle a basa.
Dvouhodinový koncert byl opravdu neskutečně úžasně mystický a jsem si jist, že se mu dlouho nic nevyrovná (tedy aspoň u mě ne).
Melody Maker o nich napsal, že jejich hudba zní, jako když Bůh roní zlaté slzy.Podle mě neroní slzy, ale perly plné nesmrtelně živých obrazů, ohňů tajemna a krás slunečního větru, které museli dojmout a unést každého do přihrádek vlastních snů a představ.
|
|
|