Podzimní

Mráz

ustlal si v malostranských uličkách

pozhasínal v oknech

zachumlal se do listí

Co zbylo z naděje

V půl čtvrté ráno

Sám

na mostě Legií

pozoruji odlíčené Hradčany

Svou náruč otvírá

na Lazarské padesát šestka

prázdnými konsonancemi

Rozlitá barva před očima

obraz až do krve rozostřený

nepokoj nespaní nesvátečního nerána

„Že jsme tak strašně sami“