|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Pozor vzteklé dítě
Praha, náměstí Míru, tramvajová zastávka, úterý 5 hodin odpoledne. Kousnul mě pes. Bez vodítka. Rezavý jezevčík, Denny, do stehna. Jediné, na co jsem se v šoku zmohl bylo: „On mě kousnul“. Majitelka byla pohotovější: „Asi jste se mu nelíbil“. Kalhoty neprohryznul, noha jen trochu bolela. Vzal jsem si kontakt na „paničku“ a slib, že druhý den dostanu potvrzení o stoprocentním zdraví a bezvzteklosti psího miláčka, nastoupil do šestnáctky a odjel domů...
Praha, Havlíčkovy sady, neděle 4 hodiny odpoledne, slunečno. Pražané po vydatném obědě pochodují, vpravo vlevo, bez cíle. Chodím si pravidelně zaběhat s přesvědčením, že svaly zpevním, tukové polštáře rozpustím a mysl osvěžím. Po zkušenosti se psem kousacím to je opravdu jenom přesvědčení. Pokaždé, když zmerčím psa bez vodítka a náhubku, zastavuji. Tvářím se nenápadně, jsem nenápadný a trnu. Budu se mu líbit? Kraťasy mám nové, ale triko. Čisté bylo včera. Vracím se vyčerpaný fyzicky, při mé tělesné konstituci, žádný div, ale od příhody Dennym i psychicky…
Praha, křižovatka ulic Rumunské a Londýnské, středa dopoledne. Jdu do práce, pozdě. Má lenost mi nedovoluje vylézt z postele dřív, pokud nemusím. Vidím mladou ženu s cigaretou, vodítkem v ruce v družné konverzaci pravděpodobně s kamarádkou. Pomalu sjíždím očima po vodítku, tipuji na nějaké aristokratické plemeno, snažím se je obejít obloukem. Avšak chyba lávky. Na konci provazu není pes, ale dítě. Jestli syn nebo dcera nedokážu přesně určit…
Kde jsou ty doby, kdy po ulicích a parcích měst korzovali páníčci a paničky se svými psíky na vodítku? Kde jsou ty doby, kdy po parcích běhaly děti „volně“? Kde jsou ty doby, kdy na plotech u zahrad a dveřích domů bývaly výstražné cedulky upozorňující na přítomnost psa? A protože mám obchodního ducha a dokážu se rychle přizpůsobit trhu, dávám si inzerát: Hledám výrobce plastových cedulek - Pozor vzteklé dítě. Zn. know-how mám.
sklep.vpravo@worldonline.cz
|
|
|