já vím že dvě bytosti mohou mít jen omezený počet průsečíků

můj příteli

když tady sedíme a snažíme se nalézt sebe v obraze toho druhého

slunce hladí naše počínání v zamrzlé zahradě ztracené v bílé barvě sněhu a jinovatky

*

do čtyř do rána čtu fragmenty textů France Kafky

a snažím se pochopit tu krásnou intimní propast co dělí emoce jednotlivců

zatímco mráz maluje na skla bílé lilie a vůni exitických tajemství

*

každý se chová vždy sobecky

i když si toho není vědom

*

zápasím s drakem který se vynořuje a opět se ztrácí v lesích tohoto světa a této existence

jeho dech je ledový a zároveň voňavý jako zamrzlá louka

drak se jménem Proč