Maluji hustými barvami.

Zahrada divoká křídlí hnědé stíny

na skleněné tabulky

do žluta olepené, jako když oheň v kamnech vyletí.

Praskáním rozeschlých rámů vykřikují okna, místnost má pudr stoletý – žena nocí z veselky na veselku

Koberec roky vrůstal do podlahy pod kroky tisíce zvaných a nezvaných,  zdi pláčí pod těžkými závěsy.

Koupu se v rezavé vaně, vlasy si myji v pomerančích, hrdličky sedávaly na žebrech nepohřbené střechy. Došky rozerval vítr jak listy nešeptaných básní.

Mám černě obtažené oči a nikdy je již nesmyji, večer spím v knihách, v noci velice pomalu tančím s přáteli. Dřív než se začnem nenávidět, spácháme malou revoluci, pak vyženem se do svých osamělých pekel.

Oblékám oranžové slunce, obědvám vůni bramboříků. Mám čínský župan, piji těžké víno a kouřím tmavé cigarety.

Nemluvím, hlasem mi skřehotají staré vrány, co rozlétají se mi po ramenou.