Pár zvířat mezi tůněmi
Pár vlasů mezi žíněmi
Vždy více pár než dva
V nich víc než jenom koně nebo laskavá
Prochází to dál až za sráz za bažiny
na cestu kterou vysušil jak doplakal bys
je tu tak přímá chodíš po ní jsi
pomaleji spocený než kůň hnán za mys
jsi lidsky tenkostinný
Něco ti modrá do výhledu na zahrady
máš jen zelené oči slunci jen hnědohlavý
a něco sesychá ti při líbání zahrazené země
- - -
Vždy více pár než dva
tedy to nejsou oči
ale tví samospasitelé
(tančí a neví kroky)
poznali lepící se paty k souši
při odběhu z bílé
Něco tě lemuje a je to tvé
vydobytí sebe které stárne
Jsi slabě vzchopen k vítězství
jsi marnotratným marnem
Mezi tůněmi
je nepřeberno havěti k nim rozhodující se
Zvedat tak nejprve středy chodidel!
