Stíny tiše dýchaly

pod stonky pryskyřníků

snad aby nabíraly

vůni jedu

vůni smrtného zapomění.

Malý drobný zlatohlávek

zlehka brkal

o křemínky

a ťapal ve vůni

žluté smrti

v tušení

že vznese se do pohříšna

kde svázán bude

opratí lásky

v kšírech zvonivých

plných stříbrného

třpytivého žalu.

Kdo najde kříže zlatohlávků

hřbitovy vonných úpolínů

ten ztratí se

v moři modrava

a jako larva rakevní

spočine na temeni dna

aby dal průchod vzlykotu

ztraceným slzám podzimním

a bude svázán

rdesnem fialovým

až sám

jeho barvu vyzíská

a tehdá duše odejde

do ráje žlutých pryskyřníků

kde spočine v křídlech

mrtvého Amora.