Pořád, dokola. Nejdřív se zamyslím.
Zavřu oči. Zkoumám ten prostor
kde my bytosti obvykle máme srdce
Co za drápek, ruku, nohu
čí sponka kostěná z vlasů vyčouhne
A taky zkoumám barvu. Jaká je kolem mně.
Někdy je růžová. Někdy je modrá, to většinou.
Ale taková modrá, kterou si musíte vymyslet.
Někdy je šedivě. Pak přestávám psát.
A místo ruky mám tlapu medvěda.
A mám masku starého eskymáka
co umrzl vloni na jaře
Chybí léky a chybí jed
který by škrábl losa
toho, co v paroží
má náznak stínu uloveného
eskymáckého lovce
Jen rosomák všude kolem větří.
Zloděj a zloděj a vrah. Podhoubí zloby.
Mám tři vrstvy kůže
vrchní je promrzlá flákota medvědí kůže
Pod ní je chladivá vlna z ovce
Ta spodní vrstva je tekutá
Rudá a zlatá láva
Láska, láska.
|