co to ten muž tam plive ?

oheň ?

já radši flašinet

a chytla ho za ruku a nořila si jí hluboko do těla až k

studenému válečku s písmem starším než písmu páně Brailla

a on si z ní četl jako čtou slepí hudbu

zíral jsem na ně z nitra své křišťálové koule

zíral černokněžně

ale každé mé zaklínadlo mi jen zamlžilo výhled

později toho dne přišel Alladin  a rukávem tu páru ze skla setřel

                                                                                  tak polez

                                                                                        džine

vyšplhali jsme na ramena železnému muži, povídali si až do rána

houby kořalka – potoky v nás tekly !

ráno se můry rozlétly kohoutům do spánků

a já se svému pánu svěřil s Šeherezádou

tisíce pohádek jedné noci                                          ále ženský !

v zátylku taje čokoláda                                                     jdi ty !

byli bychom se hádali mnohem dýl, jenže v tu chvíli se kohouti

hrůzou rozkřičeli

železný muž se otřepal a já mu sletěl z ramene jak švestka..

šli toho rána kolem Pámbů se svatým Petrem

                                                                            hola- švestka !

rozjásal se sv. Petr, sebral mě ze země a hodil to pusy jak širokého tak dlouhého

ale, Petře !

pokáral ho Pámbů, ale sv. Petr měl titul a už se neměl čeho bát

jenom se zazubil a plivnul mou pecku Pánubohu rovnou do nosu

když jsem se probudil, nikde nikdo- Alladin, z železa muž, sv.Petr

Šeherezáda- nikdo

jenom hlína, ale nedusila, spíš jako když tě žena vezme do dlaní

věnčité kořeny trávy- hezky bylo, jako na baletu

to si mě zasadil ?

a Pámbů někde kolem kývnul hlavou

a kdo tebe

zasadí ?

a pámbů kolem mě jakoby nebyl

akorát to jsem už neviděl- zrovna mi dřevem rostla květina zkoušel jsem dalším

Šeherezádám

ne, že by jich kolem chodilo tolik- ale učím se pískat

a jeden žebrák si mě nakreslil na flašinet