Falešný měsíc?

Co je to za příběh?

Znavený dech rozvíří chmýří topolů.

Jen vyprávět mě nech, dokud jsme spolu.

Povím Ti o tom jak zářivě čisté barvy v hádce se slily ve špínu. 

Na Rok,

Na Hodinu,

Na Vteřinu

Na hladinách oceánů v gejzíru oslnivých dnů.

Za noci, měsíc o světlo prosit nemusí,

Bez konce myslíme všichni, i slunce,

Den co den zaslepí se vlastní září

jak výbuch inkoustu v kalamáři.

S ním zmizí vše beze stop, bez pochybností.   

Jak malí jsou ti velcí.

Je to k zlosti.

Smyslu zbavené, umírají večer oči.

Moudrosti měsíce už do nich nevkročí.

Teplo zetlelé věčnosti dne

z posledních sil zavírá brány poznání.

Měsíční světlo marně shání své oddané.

Noc co noc do svítání hledá, kdo se ho zastane.

Nikdo ze zajatců dne neuslyší slova vyhaslého starce.

K čemu taky, když ráno probudí se jako bohatýr vedle svůdně krásné jistoty.

Vezme si ji celou bez rozmýšlení.

Vždyť čas je jen do západu slunce.