|
| |
 |
|  |
ŠUTROFÓGL
Kdo si myslí, že andulky a korely řvou, ten se hluboce mýlí. Před lety jsem domů přinesl krásný exemplář zeleného papouška mnišího. Rázem nám připadaly hlasové výboje andulek jako nebeská hudba. Náš Ferda totiž kromě mírně řečeno hlasitého komentáře všeho, co se v bytě dělo, také zvládal zdařile napodobovat zvuk brzdícího vlaku.
Když Vás kousne králík nebo jiné zvířátko, tak rafne a ucukne. Papoušek mniší volí jiný postup. Zakousne se a nepustí. Na vlastní kůži jsem se o tom přesvědčil hned první den, kdy náš domov opanoval zelený ďábel. Naivně jsem jej totiž pustil do společné klece andulek a zebřiček. Ferda bleskově a velmi pečlivě začal z těchto ptáků vyrábět holé a vyděšené jednohubky. Peří lítalo na všechny strany, a tak jsem pro něj neprozřetelně sáhl. Kudy ta bestie řvala, nemohu pochopit. Prokousl mi bříško palce, na kterém visel jak zralá hruška a hulákal. Za pomoci celé rodiny se nakonec podařilo Ferdu přemístit do jiné klece, kde mě teprve vyplivl.
Ferda byl osobnost. Za noc dokázal i dvacetkrát předvést ono zmíněné zabrzdění rychlíku a všechny nás naučil plížit se jako Indiáni. Také se vyznačoval mimořádným odporem k létání. Pohyb vzduchem prostě nenáviděl. Nepomohly žádné odborné konzultace, Ferda úporně padal po zobáku z klece na podlahu. Když se rozhodl, že bude terorizovat našeho jezevčíka, vykouše díru do tapet nebo kocourovi prokousne nos, vždy zaujal na střeše své klece „stoj spatný“, zavřel oči a p l e s k ! Kvikl, po dopadu na zem sesbíral končetiny a kolébavě se vydal páchat nějakou tu lumpárnu. Nahoru do klece šplhal po zavěšeném šplhadle, ale dolů, marná sláva, zásadně hup, plesk, kvik a pak teprve pochod. Mnohokrát jsem si opakovaně přečetl v odborných knihách, že papoušek mniší je klidný, mírumilovný a snášenlivý tvor. Když z kuchyňské linky shodil jedenáct sklenic třešní ve sladkém nálevu, připravených k zavaření, dostala manželka lehký nervový záchvat. Usedla doprostřed té sladké břečky a prohlásila: buď já, nebo ten zelený vrahoun.
Nového majitele Ferdy jsem potkal za několik měsíců. Nestěžoval si, naopak. Vytušil Ferdovy možnosti. Papoucha choval na verandě, kde plnil funkci hlídacího psa. Ferda prý ještě zvládl imitovat sirénu policejního vozidla a chtěl bych vidět zloděje, který vydrží, když mu za zády zabrzdí vlak podpořený jekotem policejní výjezdovky. Pořvávání andulek nám po Ferdově odchodu připadalo jako něžná, lahodná sférická hudba.
|
|
|
