Až odejdeš stanu se kamelotem
poslem zanechaných závětí
na paletě barev mé tváře
klauna se stejným prstokladem
utopený v rukopisech růží.
Stírám střelný prach s pylem
v chůzi unavených vteřin
z květů co trhají blízkost
na spící oheň unavený
ze slunečního baletu.
Sevřené přístavy posledních stránek
ztratily směr ve vzpomínce na věrnost
záložek listů odhozených
podzimem jak opuštěnou věc.
Pokleklé škrtance sepnuty k ústům
v koši vykříčníky schodišť
chycené na popel mramoru
z malých přívěsků kapek krve.
|