| |  ouvej (Občasný) - 24.9.2004 > Naty> Naty: co to vidím za tvým jménem?  Natynko, ach jo, obávám se, že jsem se nesnižovala k žádnému jazyku, pokud to vyznělo jako nízký jazyk, tak proto, že já jsem nízká v myšlenkách. Víš, že píšu povětšinou ze sebe. Za sebe. Taky to není o žádném "ňuňu, ťuťu". Právě naopak. Přiznat si, že zatímco čučím do knížky a dcera předvádí, co vnučka umí: "Ukaž Nanynko, kde máš oko, kde máš pusu..." já si nelaskavě říkám, že teď - v tuhle chvíli, je mi srdečně jedno, kde ty oči a pusy má, že snad proboha vidí, že si chci aspoň deset minut vkuse číst.... Jsem matka usmýkaná přílišnou blízkostí těch miláčků. Takhle se cítí paní ze střelnice? Jenom. Je to tak specifické? Nu, tak jsem paní ze střelnice.
| |
