TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Úterý 26.11. Artur

Všechny rubriky

Próza

> Próza

>		Povídky

> Fejetony

> Úvahy

> Pohádky

> Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

ÚTĚK
Autor: vymazat (Občasný) - publikováno 13.9.2004 (09:08:24)

Poznámky k tomuto příspěvku

fungus2 (Občasný) - 13.9.2004 > Také se mi to líbí.		Body: 5

		<reagovat

Pralev (Občasný) - 13.9.2004 > Líbilo, ale přišlo mi to takový... nedotažený. Chtělo to na závěr nějaký překvapení, něco víc. Takhle z toho ten konec udělal strašně jednoduchou věc.		Body: 3

		<reagovat

	vymazat (Občasný) - 14.9.2004 > Pralev> obávám se, že v posledním odstavci je právě naopak to nejdůležitější - touja po svobodě rozhodování, samostatnosti - povídka je krátký útvar, nikoliv román, má jen nakoupnout s rozvíjet jednoduchou pointu

		<reagovat

Lian (Občasný) - 14.9.2004 > Hm..mi to přijde napsaný tak hrozně jednoduše, nezajímavě, takovej obyčejnej příběh, obyčejně popsanej. Byl tam on, byla tam ona, souložili, utekli......		Body: 3

		<reagovat

Natasha_ (Občasný) - 14.9.2004 > a2a2a: Možná měl Pralev na mysli, že na to, jak je barvitý začátek, je konec takovým únikem od tématu...jako bys už chtěla mít dopsáno. Tím vzniká dojem nevyvážené kompozice. Jinak mi to připomnělo knížku Indiáni z Větrova, kterou jsem jako dítě měla ráda.		Body: 3

		<reagovat

	Pralev (Občasný) - 14.9.2004 > Natasha_> Přesně. Díky.

		<reagovat

	vymazat (Občasný) - 15.9.2004 > Natasha_> Nevím, co mám na to říct. Už jsem se vyjádřil jednou. Nejde o to, že bych nechtěl přijat kritiku, ale přece ta povídka rozhodně není o tom - on a ona souložili a utekli. To skutečně ne. Je o životě v dětských domovech, o dostatku materiálním a nedostatku citovém, víc se mi nechce dodávat. A pak povídka není román a monogramy na konci mluví za vše. Promiňte.

		<reagovat

	Natasha_ (Občasný) - 15.9.2004 > a2a2a> (Omlouvám se, že jsem na Tebe reagovala jako na ženu.) Já jsem si celkem vědoma, o čem jsi chtěl psát. O těžké situaci dětí, vyrůstajících bez rodiny, nemám nejmenších pochyb. Jen prostě nepomíjím formální stránku pro - ať jakkoliv hlubokou - citovou bohatost obsahu. Uveřejnil jsi to v kategorii povídka, jako povídku jsem to tedy hodnotila...to je vše.

		<reagovat

	vymazat (Občasný) - 15.9.2004 > Natasha_> Dobře, když je to tak, mohu-li tě poprosit, která formální kritéria povídky to nespňuje ? Pokud vím, povídka je krátký sevřený prozaický útvar, vymezený jak zpravidla jedním místem a jedním hrdinou ( či dvojicí, skupinkou ale k sobě patřící ) a na závěr vyústěnou do pointy. Promiň, že se tak bráním, ale speciálně otázku formy povídky mám jaksi již prodiskutovanou na Písmáku. Děkuju.

		<reagovat

	Natasha_ (Občasný) - 15.9.2004 > a2a2a> Neřekla jsem, že to nesplňuje kritéria či vybočuje z formátu povídky... Napsala jsem už v prvním příspěvku, jaké nedostatky na Tvém povídkovém textu shledávám. Znovu jsem se na to teď podívala, a pořád si myslím totéž.

		<reagovat

Quotidiana (Občasný) - 15.9.2004 > no ja si myslim ze je to kyc... nebo omylani jednoho a toho sameho motivu stale dokolecka, nic noveho pod sluncem, podobnych povidek muzes cist v edici Harlequin (doufam ze jeste existuje) nespocet... meli se radi, okolnosti jim nepraly, a tak spolu utekli,(mimochodem, proc vlastne utekli?) ....dramaticka zapletka, vtipne podani, gradace deje a takove ty veci, no nejak jsem je neobjevila ... ps pro mne, jakozto pro ctenare, to nebyla povidka o zivote v detskem domove, dostatku materialnim a nedostatku citovem, mozna jsi mel dobry umysl, nicmene, to nestaci howg		Body: 2

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + tři ?

Napsat autorovi (Občasný)