jsem zašlápnutá,

tělo mi na slunci dřevění

a já: tak ráda bych tě napravila,

taky se nehnu

aspoň, že mi tě prošlápli

nablízku, budeme spolu mluvit,

i když, - jak moc jsi hluboká?

-- nevidím tě

nevidím se...

--

jaké to je se dotýkat?

nevím: nechali mě tu prvně,

znám jen bolest ze slunce,

to vždycky stárnu...

                 jaké to je: utíkat?

to letíš, jako když se nese chmýří

přes cestu

a pak  -jako kámen, svalíš se na zem 

- jako den za dnem -

z kamenů mám ohnutá záda...

mně z nich někdy praskne i na bocích

--

bojím se písku,  - že nás zavalí...

ještě ti chci povídat!

ještě poslouchám!

...