|
Píšu ti na obálku a tak málo času zbývá jsme od sebe, jak už to bývá píšu Ti přes velikou dálku
Bydlíme sice v stejném kraji však vzdálen jsi v čase víc, než léta byla by tu snad jedna věta co se v mojí mysli tají
Já neřeknu ji, já ji nevyslovím nepošlu ji odsud, kde si krásně hoví já mám z Tebe nejspíš strach
Snad napíšu ji, snad ji pošlu Tobě pak srdce svoje schovám raděj v hrobě kde zvolna obrátí se v prach
(Bylo by možná pošetilé zkoumat Tvou mysl, co jsi zač stejně když přehlížíš můj pláč je to tak málo ušlechtilé) |
|
|