Velbloud

Pod stromy byl stín a písek méně pálil.

Dal jsem ti napít z jedné čutory,

kterou náš velbloud

celou dobu nesl.

Byla však prázdná.

„ Musíme zabít velblouda!“- řekl jsem

a ty jsi se na mně dívala,

jako bych se zbláznil

a máš pravdu

v tu chvíli jsem byl trochu šílený.

To, to horko.

Avšak nastal večer,

byla tma a ty jsi usnula.

Potichu jsem odvedl 

našeho velblouda do pouště

a tam mu podříznul hrdlo

jataganem.

Když jsem se vrátil a

zalezl tiše pod pokrývku 

byla už hluboká noc.

Ráno jsme se vzbudili

a ty ses usmála.

Naštěstí jsi nic nepoznala.