julian (Občasný)

Hm, nejdřív to na mě dýchlo tak trochu viktoriánskou dobou (možná i proto, že jsem nejdřív četl Harris-ová a toho jejího manžela bych pak  s dalšími dvěma měl spojeného se člunem. A psem. :o) ), ale krásně vyšpičkovaný závěr. Možná dokonce až do jiné roviny, než na které je položený celý předchozí text. Zajímavé je, že kdyby tenhle "nástup jinam" byl aź v posledních dvou slokách, působilo by to cize, rušivě. Ale takhle jsi stanovila krásnou (i když hodně křehkou) rovnováhu a dodržela. Do jediného slova.

Pěkné.