Karta

Žena se mi stala osudnou,

kartou, která mi nepadne.

Cítím tu hloubku pod mýma nohama,

však nepadám, stojím, jsem uzamčen.

Cítím ten rým, silný a energický, spalující,

snaží se popsat stav bezvládí.

Pocity se mísí, chtějí být vpředu,

výbuch je na dohled a já jsem vzadu.

Karta se převrhla a padá ze stolu,

tříští se na zem o slaboučké hrany.

Jak meče rozrazila ticho prachu.