Hle na slunce při rozbřesku!
Jenž osvětluje moji cestu.
Na Hladkém obličeji zlaté řasy,
stejné barvy na očích řasy.
Oči modré, toť obraz krásy! Medové rty, pokožka hladká,
nádherná dívka, na pohled sladká.
Hlas její zpěv slavíků jest,
nádherných časů, příchodu jara zvěst.
Štíhlá kráska, vysoké postavy,
zlaté srdce, i téže povahy.
Na slunné pláni tančívala,
nádherné písně tam zpívala.
Mohutný výstřel ozval se lesem,
tehdy otřásal se zem,
ta, co lesu radost rozdávala,
teď na zemi ležela, krvácela.
Hle na slunce po rozbřesku!
Jenž osvětlovalo moji cestu,
jak v krvi své tu na zemi leží,
nad ní vane vítr svěží.
Příchod člověka změnil časy. Už nezalesknou se ty zlaté vlasy.
|