U prašné cesty, starý strom tam stál,
na příběh velký zpomínal.
Jak byl tma zasažen před dávnýmy časy,
v nichž v rybníku blízkém byly jen řasy.
Tehdy sojka vítala jaro,
a slunce se na všechny smálo.
Jak orli létali krajinou,
tak přišel člověk s rodinou.
Hodně stromů pokácel,
v lese vesnici vystavěl.
A jak vesnice rostla dál,
tak velký les rychle ubýval.
Lidí bylo čím dál víc,
a z lesa nezbylo už nic.
Jen ten strom tam hrdě stál,
na překrásné údolí zpomínal.
Jednoho dne však muže zřel,
jenž na rameni sekeru měl.
Tak poslední strom z toho údolí,
na té cestě již nestojí.