egil (Stálý,Redaktor) - 24.5.2004 > Tradičně si nerozumíme. Já v básni nehledal svoji osobu (viz vaše poznámky o tom, že si vezmu osobně to ego etc). Já taktéž chci, aby se lidi v mých básních hledali a aby nacházeli. A oni se hledají a nacházejí. I když to dá víc práce, stačí jenom chtít. Vážím si těch, kteří skutečně čtou, kteří umějí poezii číst. A naštěstí jich není zase až tak málo.
A ke tvé větě "No ono to je trochu jinak"... není to jinak. V básni je toho tolik, kolik si v ní čtenář najde. Báseň není poučka, není to definice. Já si v ní našel, co jsem si v ní našel, a to v té básni JE. Ve chvíli, kdy je báseň v éteru, přestává být autorův tvůrčí impulz důležitý. Ožívá každým přečtením, byť jen na kratší či delší dobu.Báseň bez člověka je mrtvá hrouda písmen. O to víc je báseň životnější, čím déle je s ní čtenář - který chce... - nucen strávit. Jsou básně, které jsou pro mě mrtvé či polomrtvé, nedýchají. Toto je z mého pohledu hlavní potíž tvé básně. Při vší úctě - pouze můj názor.
Já se obecným tématům nevyhýbám, to jsme si nerozuměli, já z nich mám strach a přistupuji k nim s maximální možnou citlivostí. Nikdy nerozhazovat po hrstích slova jako duše etc... Některé mé básně jsou příběhy s obecným rámcem, ale v jiných je obraznost podřízená myšlenkovému konceptu sbírky (posledních cca třiceti básní). Tento koncept je o paměti, časovosti člověka, o místě v prostoru té které osoby etc.. přijde ti to málo obecné?