Verunce pod polštář

Šouravým krokem po chodníku
                   na Vinohradský,
když před duší
               nemá smysl utíkat.
Probíráš se ze svého prvního snu,
prvního pláče,
                                           vzdechu.

Už říct dobré ráno,
    bylo by na místě
               zastavit
                    útěk,
posbírat kamínky a přinést Ti první dárek.

Vstávej,
           vše schoval jsem pod polštář.
           Fotku,
           lístek s adresou
                   a kamínek z chodníku,
abys věděla, že jsem
                                               a budu.