|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Až poznám tebe a ty mě,
tak projít se půjdem - do ráje -
ruku v ruce.
Tím černým sadem
z betonových růží,
tím zamořeným městem
bez lásky a citu.
Až poznám tvůj smích,
rty a klín,
tak budeš tím velkým snem,
pro který už jen v noci spím.
V době, kdy hrobem
je vše bez peněz.
Kdy všichni jenom s klidem
berou, berou bez vrásek.
Všichni jsou si katem
bez seker.
Vzdávají holt nevědomostem,
žijí svůj život
ostrý a tupý jak osten.
Neb tak jak rub a líc,
tak všechno v nic,
ve zvadlou zem
obrací se...
Až půjdeme těmi keři bez citu,
ukážeš prstem k obzoru,
jenž k lesu míří
a my budeme stát před prahem,
jenž v poslední ráj se šíří,
kde ptáčci svým zpěvem
hukot světa přehluší,
kde voní to mechem
a život tiše v klidu plyne,
tam v lese pod smrkem
budeme spolu.
Já a ty.
Budeme tam do noci
zářit proti sobě ohněm,
jako dva noví proroci
zapomenutí oba - rájem.
Tu noc budu ti králem
a splním tvé tužby
nejtajnější.
Pak omámím tě čajem
tím čínským darem,
jenž po staletí přetrval,
aby dnes čaroval.
V žáru letní noci
spolu nebudeme otroci,
ale jedním životem,
tím věnem přeci.
Budeme s jiným světem,
který na obloze září
ve vesmíru věčném.
Ale nic ho nezmaří.
Hle tam Velký Vůz a tam Váhy,
on nemá nikde lem,
který by zmizel záhy
a vše se ztrácí v něm.
A potom. S rozbřeskem
to všechno skončí,
až zase vyjde slunce
a obloha promění se.
Mráčky poplují,
jak vítr zavelí.
Dopředu! Dozadu!
Co na tom záleží.
Ale bude to naším dnem,
nás dvou a právem
na něj budeme vzpomínat
až zase poplujeme časem
v moderním životě.
Kde lidé jsou stíny
klácené věkem,
kde všechno po chvíli zmizí
a nikdo neví
kolik štěstí, lásky my darem
dostali jsme.
Ale budeme spolu.
Já a ty.
Pak řeknu ti:
... "Jsi mým snem,
Je t´aime."...
|
|
|