Za rohem je sloupek s oslí hlavou
nevěděl jsem o něm léta nic
kolibříci létávali Prahou
do výšek bez hranic
Sem tam se zadýchali
v čase přítomném
a ptávali se zda-li
v čase minulém
Za rohem je sloupek s oslí hlavou
poprvé jsem doslechl se já
když kolibří se snahou
stávala ze dne tma
V šeru se hůře hledá
i vůle svobodných
kolibřík zítra sedá
na rámě náhodných
Za rohem – však o sloupku již víte
má hlava hýká skutečně
o tom že tvrze nedobité
čekají na své Konečně
I Ty své sbohem
Lásko věř
za tím Svým rohem nalezneš
|