|
Tuto báseň vytvořila Vojtěška v dosti popdnapilém stavu ( nevím, kdo jí potáhne na privát) ačkoliv se zkřísne jednou za uherský rok. Dnes se stala tetou, tak k ní buďte shovívaví. :-)
Kronikář jejího hořkého života :-)
Má kudrnaté vlasy
černé,
oči tmavé
jako uhlíky.
Možná má jedno ucho chlapaté (vyčnívá z normální polohy , jako jeho tetě)
Rty
Ty má nevýrazné
jako jeho maminka.
Jinak je to baculka.
Má tři čtyřicet na padesát centimetrů.
A těch vlásků má moc,
jsou černé.
A jako jeho maminka má dlouhé prsty, že by mohl šacovat vrtulník
(to říkal strýc).
A bude mít čapí nohy
(to říkal u babičky bratranec).
Určitě má nafouklé bříško,
tak si ho představuju.
A pláče jako já,
protože vyžaduje pozornost.
Chce cítit někoho blízkého vedle sebe.
Jako já.
Něžnost.
Dneska se zrodil člověk.
Existence.
Bytí.
Z muže.
Z ženy.
Milující,bude růst.
a bude žít.
Jako člověk pravý.
Bude milovast a bude cítit,
jako člověk.
Dotek.
A bude muž.
Bude moudrý,
Zrozený v Bohu.
Bude milovat a naslouchat.
A bude volat po spravedlnosti a milosrdenství.
Krásný velký, mužný a silný
zrozený z lásky mé sestry,
kterou mám moc ráda a
která je pro mne kormidlem .
Miluji svojí krev.
a Vojtěcha Čechuru, který se dnes narodil do života.
Aby miloval v lásce, odpuštění a pokoře.
| 
