Jaro na rampě

Ani ty krásné Andy,
ani ty pusté pampy,
ani ty barvy pandy.
Bdím si na dřevě rampy.

Už mě dávno nebaví
prázdná slova mladých žen.
Sem tam se mi postaví,
těly bývám okouzlen.

Ani mluvit s přáteli,
ani s nimi popíjet.
Ani telit na "teli",
ani něco rozbíjet.

Lidi jenom zaráží,
kam prý jede onen muž?
Že prý má rád nádraží?
Zfetovaný? Ráno už?

Slunce v kapkách leskne se,
pramínek padá, hravý,
tančí jako na plese,
do prvních stonků trávy.

Sám jsem, a bez sebe,
teď nedotýkám se břečky.
Dívám se na nebe,
vidím tam zase jen TEČKY.