|
|
|
| |
Spánek
Oči se klíží
tváře úsměv skrývají
tělo se těžce klátí
k zemi
oči časem běží
tváře k zemi padají
tělo se těžce klátí
k zemi
Bujarost v těle
schovává se za
náladu špatnou
a úniková fantazie
skrývá se za slova poezie
srdce pláče
oči tepou
nohy mé se tíhou klepou
duše má je zamčená
navždy tím tak schovaná
schovaná před tebou
tou jenž byla mého srdce jedinou
byla´s tu a já byl tam
kdepak já se uschovám
já stále se soužím
já soužím se stále
dveře já jsem zabouchl
tím tak sebe navždy uvěznil
když sebe já jsem rozběsnil
a slova podobajíc se poezii
skrývají se v mojí fantazii
já neměl více oči otvírat
a duši svojí ve světle zavírat
měl nechat uvnitř jsem ji
víc již nepiji
když . . . . . . . . . . . . .
víc již nepiji
nebo se velmi opiji
oči se klíží
tváře úsměv skrývají
tělo k zemi se klátí
chci spát - - - - - chci snít
když dveře zabouchl jsem
uslyšel jsem tepot srdce
jenž skrývá se v shluku noci
bez pomoci
venku prší
nohy mé se zimou klepou
né já neměl odejít
tím tak bolest sobě způsobit
já odešel a dveře nezamkl
tím tak dům o samotě nechal
teď tam stojí sám se bojí
venku tma a uvnitř taky
né neměl jsem odejít
tím tak domu bolest
způsobit-měl víc jsem být bit
nic víc nic míň
stále jenom o domu sním
|
|
|