Po jemném vstupu do meditace, “stavu rozšířeného vnímání,”  jsem začal vnímat tu až neskutečně jemnou Krásu Dokonalosti “za viditelným světem”. Prožíval jsem ten nádherný pocit Láskyplné a Hrdé Vznešenosti, …jen tak klidně ve mně vibrující. Toto prožívání ve mně zesilovala stále víc hudba křišťálových mís, jenž vytvářela pocitově nekonečnou hloubku tohoto subtilního vnímání sebe bez rušivých záchvěvů myšlení, které je proti tomu tak neskutečně ploché a hranaté nic.

        Po otevření bran Nekonečnosti, jsem se rázem ocitl v úplně Jiném virtuálním světě. Jako bych se rázem probral z  ohraného snu té naší běžné tupé a šedé reality, jakéhosi kolektivního snění, hry na lidi. Posunem vnímání se mi pohled na to vše radikálně změnil. Co bylo předtím tak důležité pro ego, najednou jako by nikdy nebylo a nemělo už být. Běžné vnímaní se stalo jen jakousi mlhavou vzpomínkou, jako sen po probuzení.

Byla tu věčnost  Okamžiku bez začátku i konce. Ta nekonečná, dokonale jednoduchá hra proudění archetypů, jako ve znásobeném pocito-obrazovém kaleidoskopu. Fascinace spojená s  nepopsatelnou Blažeností a Harmonií celého Bytí neznala mezí. Vše tu bylo nepochopitelně zároveň a absolutní, dokonale jasné v  celku i detailech. Prolínající se pocity vystihovaly neuvěřitelně přesně a jasně veškeré detaily i Celek v  jenom pocitu za vnímáním Všeho.

Jako bych se přepnul z  3D vidění do alespoň 5D se stálým pohybem a změnou vnímání i bezčasovostí zároveň! Nepředstavitelné i neuvěřitelné se stalo Hyperrealitou plně obklopující a nekonečně přesahující vnímání té lidské ploché a smrštěné existence jen do jednoho Bodu ze Všeho, co se stále a navěky děje za ději.

Neskutečně krásně jsem prožíval tuto vnitřní virtuální Realitu, jenž si sama tvoří své vnímání, změny pohledů i pocity jaké by chtěla, jako když zároveň komponuje i prožívá proudem archetypů (not)  své pocity i vize včetně chápaní toho, na co se zaměří. Jako když moře Vědomí pohltí město a každá molekula vody se stane Jeho živým senzorem i mozkovou buňkou.

Připadal jsem si jako v  Božím království, které má dokonalý smysl i řád, jež nejme sto plně vnímat, natož chápat rozumem. Jakoby jsem i ztratil potřebu poznat a pochopit smysl života i tvorby Boha, Tam Vše co vyvstalo bylo zároveň plně vyjasněno. Smysl Všeho jsem vnímal v  tom, že Vše, jak Nahoře tak i dole, je jak má být. Vše je stvořeno k  Obrazu svého Stvořitele a On tím plně Žije, ač mnohdy skrytě, ale i to je součástí Plánu Jeho Obrazu, že se umí schovat Sám do Sebe a vnímat Celek jen v  symbolech a pocitech i té nejmenší části Sebe, Svého Stvoření ve Stvoření….