Nábřeží

Toulám se nábřežím

jdu dál a zutá

chladivý polibek

dláždených cest

čas stéká se věží

mám tíhu v rukách

snad pro sta nádherně

zbytečných gest

Toulám se nábřežím

sama a prázdná

sem chodím konejšit

svůj velký žal

to tiché nábřeží

mi sílu dává

bol když se sešeří

jitří vodní kal

Toulám se nábřežím

jen křídla plácnou

pro potlesk do dlaní

vzdají mi čest

jak řeku zkadeří

mdlou duši práznou

to co je na břehu

proud může smést...

Labutí na řece

se šeptem ptávám

proč z lásky v duši stín

obvykle mám

jednou snad uvěřím

že se to stává

od břehu zmáčená

včas utíkám

Toulám se nábřežím

sama a prázdná

sem chodím konejšit

svůj velký žal

to tiché nábřeží

mi sílu dává

bol když se sešeří

smývá vodní kal...