|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
B r ý l e
Jednoho krásného dne mne při přechodu po přechodu na červenou v plné rychlosti srazil automobil. Já jsem z nehody vyvázl pouze s nervovým otřesem, zato řidiči z automobilu pouze potrhané cáry. Štěstěna si se mnou opravdu pěkně zaflirtovala, nejenže se na mně nehoda nepodepsala obvyklým hrubým rukopisem, ale dokonce jsem měl možnost několik zlomků vteřiny obdivovat útulný interiér na našich silnicích již vzácného Velorexu. Majitel několik minut udivoval kolemjdoucí bohatou slovní zásobou, zvláště pak jadrností některých oslovení. Poté se oblékl do vozu a ještě než se rozjel zaburácel hlasem připomínajícím varnou konvici v okamžiku největší extáze: ,, Sejdeme se u soudu “.
Po několika dnech, kdy jsem netrpělivě čekal jestli se můj nový přítel ozve (věděl jsem sice, kde se máme sejít, jenže jsem se zapomněl zeptat kdy), mi přišel dopis, nechť se bezpodmínečně dostavím v níže uvedeném termínu. Mnou očekávaná přátelská schůzka, se vyhrotila ve spor, který jsem nečekaně prohrál. Nemalou měrou se na tom podílelo i menší nedorozumění, když jsem soudce vyzval, aby mi rychle přinesl pivo a rum na kuráž, vysvětluje to tím, že mě čeká o půl dvanácté soudní přelíčení. Nato mi člen justiční stráže počal obuškem vysvětlovat, kde se nacházím a co svým jednáním způsobuji. Jelikož jsem stále nechápal přidal i několik zakázaných chvatů sebeobrany.
Přirozeným vývojem událostí jsem tedy po návratu z nemocnice došel k závěru, že si budu muset opatřit brýle. Zabil jsem tedy sousedovo prase, ve kterém jsem měl v drobných mincích naspořeno slušné jmění. Po vyplacení týdenní gáže místnímu ochotníku Františkovi, který se zavázal vydržet v kůži prasete do zabijačky, konající se následující víkend, aby soused nepojal podezření, mi zbylo rovných 60 Kč na vylepšení mého zraku. Bohužel František padl za oběť svému sedmidennímu vystoupení, když ho spícího překvapil řezník. Pamětní deska na zdi obecního kulturáku a nedaleko stojící bronzová socha vepře budiž mu satisfakcí.
S penězi v kapse jsem se mohl vydat do města. Vyvstal však problém, jak se dostat do krámu s oční optikou, když pro svůj špatný zrak ani nerozeznám evropskou vlaštovku od africké. Zapůjčil jsem si tedy od známých slepeckého psa, který mi však zrak nevylepšil, i když chutnal znamenitě. Musel jsem proto vystačit se slepeckou hůlkou zapůjčenou tamtéž.
V obchodech s optikou jsem příliš nepochodil, neboť zpočátku příjemní prodavači, po zjištění, jakou sumou disponuji, propukli v hysterický smích, který postupně přešel v pláč. Štěstí mi však opět přálo. Když jsem se rezignovaně vracel úzkou uličkou k vlakovému nádraží, zastavil mne udýchaný důchodce, pronásledovaný partou perspektivních mladých otrhaných a zfetovaných mladých mužů, ke kterým byl asi hrubý, ale uvědomiv si jejich početní převahu, zbaběle prchl. Nabídl mi výměnu svých brýlí za moji hůl a já, rozhodnut skoncovat s dobromyslností, jsem zlosynovu nabídku přijal a poněkud nakvap ho opustil
Pomalu jsem se loudal na vlak a přepadl mě silný hlad. Kolem ani živáčka, nos zel prázdnotou, a tak jsem se rozhodl, že se za ušetřené peníze konečně slušně najím v nedaleké restauraci. Náhle jsem uslyšel několik hlasů zjevně vedených jedním, mně velice povědomým. Ohlédl jsem se a uvědomil jsem si svůj omyl. Důchodce nebyl vůbec přepaden, ale sehrál na mě se svými kumpány dokonalou hereckou etudu. Byl to šéf bandy, která se po zhlédnutí reportáže o holi Chantal Poullainové začala specializovat na hole, z nichž dobývali kokain. Přišli se mi pomstít, jelikož v holi našli pouze aspirin a kapky proti kašli. Vyzkoušeli kompletně pevnost mé tělesné schránky a od jisté smrti, mě zachránila anorektická dívka, jejíž hůlkovité nohy upoutaly pozornost zločinecké bandy.
Probral jsem se za několik hodin, když už zapadalo slunce. Dlouze jsem se zadíval na tu úchvatnou scenérii, avšak brýle velikostí připomínající Hubblův teleskop vykonaly své a tento nádherný pohled způsobil moji úplnou slepotu.
Nyní si do očních jamek každé ráno vkládám 2 skleněnky, které pro mě vyhrál můj bratr v kuličkovém turnaji a jsem spokojen, nikdo mě totiž už nemůže ošálit svým vzhledem.
|
|
|