ouvej (Občasný)

Od začátku netvrdím nic jiného, než že jde o můj ryze subjektivní pocit. Jde o mé líbení. Prostě - když mi ten čaj nechutná, tak ho chválit nebudu. Tady nejde o jakousi slušnost. Tady nejde o nepochopení. Dokonce ani netvrdím, že je báseň objektivně špatná. Dokonce - právě pro pochopení té mé vlastní subjektivity - jsem ani nebobkovala. Myslím si, že jsem dosti jasně řekla, že mě to nebere, tak co po mně vlastně chceš? Přiznání, že jsem se mýlila? Nemýlila. Já prostě teď, v této době, takovouto poezii nemám ráda, nelíbí se mi. Se zamíchaním, s kalem na dně, vůbec.