1 Horizont je v descendentu rudý, zase chcíplo Slunce Sedmý dům vybílen krví, zase je říjen
2 Zploštit se, jako karta podlézt kuchyní Tmou a teplem ven do ledové samoty
3 Vystřelit se na Venuši, s vílama se Zemi smát Kde mi má žena domov vzala, už nemuset v tom kusu hrát
4 Proč nemáte rádi moji milenku Suicidii, která jediná mě hladila Když prosil jsem o dotek vás - vám moje kůže nějak vadila
5 Vy jistí ve svých kolejích, ukolébaní, co znáte klid Víte jak osvobozuje možnost z hořícího vlaku vystoupit?
6 Kouřím a chlastám a Bůh tu není a blízko, blizoučko je stěna Stačí jen správně zakřídlit a brána bude odemčena
7 Je možná krásný tady to divadlo, ale jen pro toho kdo jeho řeči rozumí Lásku jsem poslal na všechny strany - copak nevidíte že já to neumím?
8 Vím - musím vydržet ještě, ale co když sil už nezbývá Bože, proč odsuzuješ sebevrahy, ty, kteří skočí dřív než smí - dál?
9 Pak nejsi Bůh ale svině, mám už toho všeho dost Budu chcípat, budu svítit ženám, dětem pro radost
10 Proč vám to lidi cpu? Každej tu jinak děláme vola Je to pěknej kriminál, tak proč nevezmeme roha?
11 Jo, sere mě že všecko trvá tak dlouho, že vteřina štěstí je vykoupena staletími hrůz Jo, znam ty zákony a dohraju to, ale co když nemusí se hnít a vydržet ten hnus?
12 Tak mě tu tedy máte jak vy jste chtěli, a můžu teď vlastně cokoliv - Vaše svědomí je uklidněno: můžu vraždit krásu jako dřív
13 Raději dopiju to třináctý pivo, zkusím usnout a se sebou do rána spát Nepohádat se dnes v noci už s nikýn a tolik, tolik milovat!
14 Jsem ale unaven z tohoto světa, unaven z jeho čar Jak proměnit zradu v přátelství bez lásky? Vysílá své vojsko král
15 Dál od hradu dál. Co konečně se změní? Dost už zamlžování a pryč od ní. Seru vám na poesii
16 Nemám už nic, krutá je lyrika. Ztratil jsem letos asi tři lásky a deset Jan S nohama pod zem přibitýma utíkám, až ztratím i Boha, budu sám
17 Nechte mě tiše, já hlavu schovám, tam ať si už pro mě přijdou Tam ve sklepě si Slunce kovám, lesy vlasy listy prsty sejdou
18 Nemám nic než holý život - a co s ním když duše spí Jsem krvavá zbabělá loutka, robot. Sedm panen v sadě dotančí
19 V ascendentu černé Slunce, zamrzlý jsem lásku krad Dej mi ještě šanci, Bože! Už je zase listopad
20 Nehledám už štěstí pravdu smrt - samoten. Kruhy kecy střepy v jednom kole Ptáš se mě tedy chytráku, co s životem? - Lásku potřebuju, vole !
|