|
| |
 |
Borůvka a Měsíc III
Autor: Black (Občasný) - publikováno 10.1.2001 (21:53:59), v časopise 11.1.2001
|
|  |
Další týden Měsíc nic neříkal. Jen se na sebe dívali. Blížil se Silvestr. Borůvka jej strávila se svými přáteli, smála se, ale věděla, že někde je Měsíc a že na ni možná taky myslí. O půlnoci viděla ohňostroj. Nádherné barvy, červení hadi se plazili po obloze a vedle toho modré fontány bez vody. Zároveň ale něco v ní skončilo. Uvědomila si, že je zbytečné se trápit pro něco, co je naprosto absurdní. Popřáli si pěkný nový rok a šli spát.
„Borůvko, ještě spíš?“ Byl to Měsíc.
„No, spala jsem. Tak co Silvestr?“
„Nic. Myslel jsem na tebe. Všechno se nějak vyjasnilo. Dala sis předsevzetí?“
„Ne. Dávám si předsevzetí pořád. A když jich je víc, je větší šance, že jedno dodržím. Ty sis dal předsevzetí?“
„Ale jistě.“
„A jaké?“
„Kdybych ti to řekl, už se to nesplní. Nebo to nedodržím…“
Podívala se na něj prosebnýma očima. Nesnesl ten pohled a ona to věděla.
„Tak dobrá, ale nebudeš se smát!“
„Já a smát se? Tobě? Nikdy.“
„Předsevzal jsem si, že…že se o tebe budu starat a nedopustím, aby ti někdo ublížil.“
„Já se o sebe umím postarat sama. Tvou pomoc nepotřebuji, ale dík.“
„Ty to nechápeš…….,“ a zmizel z noční oblohy. Byl opět den. Borůvka vyčerpáním usnula.
Uplynulo jaro, léto a borůvka začínala být obsypána tmavě modrými perlami.
„Dnes ti to obzvlášť sluší. Vypadáš jako princezna.“
„Ale Měsíci, nepřeháněj. Ještě se začnu červenat…“
„Pro mě za mě si klidně červenej, i tak se mi budeš líbit.“ Dívali se na sebe.
Ráno Borůvku probudily kroky. To ti dvounožci jdou sbírat moje plody, pomyslela si. Opravdu. Lidé začali sbírat její perly. Ucítila bolest. Někdo ji zašlápl. A znovu. Křičela bolestí, ale nikdo ji neslyšel. Ani Měsíc, ani Slunce. Ta bolest byla k nevydržení. Obrali ji o její perly a zašlápli ji. Pomalu otevírala oči. Nějaké malé stvoření se k ní shýbalo. Myslela si, že jí chce pomoci. Vyrvalo ji ze země i s kořeny….
Měsíc ji v noci marně hledal. Nebyla tam. Byla ve velké místnosti na nějakém dřevěném prkně v úzké skleněné vodě. Ráno ji našli zvadlou…
Kdo ví, s kým si Měsíc právě dnes v noci bude povídat. A jestli si dá ještě někdy předsevzetí.
|
|
|
