|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Stávalo se mu občas, že o něčem věděl dřív, než se to doopravdy stalo. Postával třeba se smetáčkem a lopatkou v ruce na schodech. V holinkách. Míjeli ho lidé a kroutili hlavami. Pak se přiřítila nějaká dívenka s vázou plnou květin a natáhla se před ním jak široká, tak dlouhá. Mátožně se zvedala ze země, on jí samozřejmě nabídl ruku a pomohl na nohy. Pak s klidem džentlmena zametl střepy a odešel s nimi. Nechápavě za ním mžourala a v rozlité vodě hledala své brýle. Když se vrátil, už tam nebyla. Zůstaly tam po ní jen rozsypané růže. Smutně na ně pohlédl a mlčky je posbíral. Ještě tam chvíli postával s květy v náručí, nikdo však nepřicházel. Potom sklesle odešel.
Když tu dívku opět potkal, o květy se nezajímala. Jen se ho zeptala, co to mělo znamenat.
„Mám problémy s intuicí,“ odpověděl rozpačitě, „vidím jen část budoucnosti a většinou si špatně domyslím následky.“
Slečna přemýšlela, co tím chtěl říci.
„Třeba jsem viděl tu chodbu a střepy na zemi,“ začal konkrétněji, „ ale už mi nedošlo, že ty střepy jsou z vázy, kterou přinese tak hezká dívka jako vy.“
„Děkuji,“ začervenala se.
„No a zrovna teď vidím, že spolu budeme – jednou – ležet v posteli.“
„Dovolte? Pane, vy jste prase!“
|
|
|
