Okna k broskvovým sadům

v zimě zakrývám. Vítr skulinami

profukuje, skoro něžně

houpy hou houpá

hliněný zvonek

sníh padá kolmě

Tichý sten zdí 

jakoby kohoutí zápasy

už bílí kohoutci

pradávno prohráli.

Ten černý pod břízou

ten už se natřásá

s kykyirikáním

vítěze.

A já bych chtěla

aby v mém pokoji

v roubení studánka

přes zimu nezmrzla

aby mi žilami

stékalo slunce

a naběhl si tam

rozčepýřeně

srpen

někde však osten zraní

i v nejžhavějším létě. 

Od strnišť hrozí

meluzína.