Starý známý Štědrý večer již zas povstal

znaven však a ve špinavém majestátu

když mu pláštík časů tichých přes noc roztál

a žezlo podobá se více nežli zlatu

noze salámu, jež v digitálním sadě

rostla v zemi, kterou silný signál kropil

tam kde moula v rudé čapce soby hladě

ve svém břišním implantátu whiskou topil

Vybrala si dráhu v středu výhně svící

staronová hvězda z železného plechu

její světlo hlídá chlapík rudolící

bránil by ji sám a z posledního dechu

Doba svátků přišla rozdat sama sebe

ruce mnou si šašci v židlích z mahagonu

ve snu prorok spatřil rudé srdce z nebe