|
|
|
Drama u Žluté pumpy Autor: J.N.Vecernicek () - publikováno 28.12.2000 (18:23:52), v časopise 29.12.2000
|
| |
Divadelní hra, která by neměla být nikdy sehrána
Postavy: John je mladý a perspektivní, mívá neobvyklé sny: láhev Müller Thurgau ho každou noc nutí tančit s okoralou koblihou. Ráno se pokařdé budí pomazaný od hořčice. Mary je mladší s výtečnými rozměry - objem její hlavy se rovná jedné osmině pivního sudu, což přitahuje zvláště starší muže. Policisté zeŠafaříkovy ulice - jsou mladí, slouží spravedlnosti a milují Lunetic.
Je pošmourné dopoledne ve středoevropském velkoměstě. Může to být Praha stejně jakoČeská Lípa. Podle prodavačů laserových ukazovátek, obtěžujících chodce před barákem s orlojem, múžeme usuzovat na Prahu. John jde ulicí plnou Japonců a přemýšlí nad svým osudem. Nevšímá si muže s hořícím cilindrem a dochází k závěru, že opustí svého bratra, výhradního dovozce dijonské hořčice, a usadí se na opuštěném ostrově. Nemá jen jasno, zda to bude Střelecký ostrov anebo ministerstvo zemědělství. Dochází k závěru, že špatný nebude ani poloostrov. Najednou si všímá muže se zapáleným kloboukem a je mu jasné, že musí jednat, aby nedošlo k neštěstí. Bleskurychle lehá na zem a začíná se modlit. Zdá se, že jeho duchapřítomnost zachránila lidský život. Přibíhá nějaká žena a kladivem sráží neznámému klobouk z hlavy. Když se muž probírá z mrákot, děkuje svým zachráncům a posílá pozdrav dvěma lachtanům v Tel Avivském aquaparku. Pak odchází. Z hlavy mu ještě stoupají našedlé obláčky dýmu, takže kolemjdoucí ho mají buď za svatého Benedikta anebo za stánek s pečenými kaštany. Johnovi zatím několik soucitných chodců pomáhá kopanci zvednout se ze studené dlažby starobylé metropole. Matně si vzpomíná, že před několika minutami dospěl k rozhodnutí radikálně změnit svůj život. Přemýšlí usilovně o co mohlo jít a pak dochází k závěru, že od zítřka nevstane před jedenáctou hodinou. John náhle vráží do pivního sudu. Instinktivně hledá pípu. Když začne kroutit čímsi uchem zrozpačití, utrhne drátky které z něj trčí a kroutí ucho zpět. John: Pardon, měl jsem dojem, že vám teče ucho Sud: jsem Mary. Snad to byl jen o optický klam. Diamantové naušnice vypadají často jako kapky rosy. John zrozpačití ještě víc. Rozhlíží se bezradně okolo sebe, kam naušnici zahodil. John: Ano ano, pravá rosa, rosa nebeská je dnes vzácnější než diamant. Vždyť ten pomíjivý dar nebes je jen půjčkou, z níž si slunce ihned bere lichvářský úrok. Mary: Och, vy jste básník? John radostně, neboť se zapomnělo na hloupou náušnici: Čas od času slečno, pojďte sedneme si někde do útulné místnosti, neboť mi dnes bylo dopřáno zachránit lidský život a vy jste první, komu se mohu svěřit. Mary: Och nebesa! Básník Lví srdce! John mumlá spíše pro sebe: Lví srdce, ano, ano, tak mi občas říkají, ovšem pro nejbližší drahá Mary jsem John. Mary s obdivem: Och, Lví srdce se skromností světce! John a Mary se vzdalují a za romantickým párem doznívá jen Johnovo mumlání: Světec, ano, ano, tak mě občas říkají ....
V restauraci u Pešků je prázdno. Výčepní s číšníkem sedí u stolu. Kuchař stojí dvacet centimetrů před televizí, v níž běží reklama. Výčepní pije pivo a dohola ostříhaný číšník čmárá tužkou po ubruse. Kuchař: Ta má cecky vole, tý vole! Výčepní:Jen aby nepřišli ňáci idioti. Číšník: Kurva, včera sme hráli s Vršovicema, ty vole, takový kličky ještě neviděli. Výčepní: Dycky, dyž je klid, tak přídou ňácí idioti Kuchař: To sou ale pičoviny! Číšník: Tý vole, brejkoval sem jak sviňa. Výčepní: No, zatím je to dobrý ale jestli přídou ňácí idioti...
Na schodech se objevuje John a Mary. Kuchař: Tý pičo, to je pičovina Výčepní: Já to říkal, já to říkám dycky, jak je klid, tak přídou ňácí idioti Číšník: Ty vole neměli šanci, udělali sme je jak malí kluky. Výčepní se zvedá: To by se jeden posral, Mumlá si pro sebe a šourá se kymácivým krokem k hostům, kteří se usadili za sloupem u okna. Číšník volá za výčepním aby to Mary s Johnem slyšeli: To sou kokoti, vole, hospoda je prázdná a voni si sednou pět kiláků vocaď k voknu!
Mary a John jsou ovšem zabráni do hluboké filosofické debaty, takže neslyší a nevidí nic okolo sebe.
Číšník plive pod stůl: To sou paka, já se pobliju. Kuchař se odvrací od televize: To je fakt na posrání!!! A odchází do kuchyně.
U stolu, kde cukrují dvě hrdličky. Mary: Cola, fanta, sprite, to je hnus! Můžete přijít do japonské restaurace, nebo do italské pizzerie a nabídnou vám k pití colu, fantu, sprite. Tady píšou česká hospoda a mají jenom colu, fantu, sprite. Proč nemají podmáslí? John: Vy pijete podmáslí? Mary: Ne, drahý Johne, nejsem tele, piju kolu ale jde o princip. Globalizace nás svírá víc a víc na každém kroku. Nadnárodní monopoly z nás vyssávají nejen všechny peníze ale diktují i co si máme oblékat a co si máme dát k snídani. Globalizace není nic než koloniální imperialismus třetího tisíciletí. Je to neutronová puma psychiky. Nepřítele nehubí ale zotročuje. Jak geniální! John: Mary.. Mary: Johne, jste básník, ušlechtilá duše, jste příliš dobrý abyste viděl pavučinu zla spřádanou severoamerickými průmyslovými giganty. John: Ano, ano, dobrá ušlechtilá duše, tak mi občas říkají.. Mary: Nová forma kapitalismu je daleko nebezpečnější než primitivní metody předválečné buržoazie. Starý buržoa vysával proletariát zcela veřejně a bezostyšně, takže dělnická třída... John: Mary!.. Mary: Johne, vy zbloudilá duše, jste jako ranní hvězda spalovaná jen vlastním žárem... takže dělnická třída... John: Mary, mají tu zvěřinové hody, kančí a dančí guláš... Mary: Ubohý příteli, vašeho génia je třeba napřít správným směrem, objednejte mi tedy kančí se šesti. Daněk je, milý Johne, ušlechtilé zvíře, Řekové ho považovali za posla bohů. ...nebo to byl kamzík? Možná Merkur. No vidíte byl to Merkur. Jenže toho uctívali Římané. To je informační přetlak. Mám v tom guláš. John: Guláš se šesti, kančí, a se čtyřmi dančí Číšník: Ano prosím, guláš normál a sešesti.
V kuchyni Číšník: Dvakrát guláš, kančí se šesti, dančí normál, nebo navopak, mě už z toho mrdá. Kuchař: Seš jeblej? Je už jenom hovězí. Číšník: Já už za těma trotlama nejdu, naser jim co chceš, hlavně aby to vypadalo trošku jinak. Kuchař: Mám tady trochu pažitky a petržel naseru to tam, ať se z toho poserou. Číšník: Jasný, ser na to vole.
U stolu John: Japonci žijí v éře heisei - nastolení míru, neměli bychom ho nastolit v sobě i vůči okolnímu světu? Zdá se, že přílišná starost o budoucnost světa ve vás Mary ubíjí radost z bytí v tomto světě. Mary: Ach pošetilý Johne, tykej mi, zapomínáš, že téhle éře předcházela éra s ještě krásnějším jménem šówa - zářící mír, která stála život tři miliony poddaných Hirohita, potomka bohyně slunce Amaterasu? Člověk je příliš velký dravec, aby se nechal spoutat slovy. John: Mary vy jste.. Mary: Johne .. ty jsi John: Ne, Mary, vy jste.. Mary: Proboha Johne, tykej mi John: Děkuju Mary. Tedy Mary, vy jste jako Nietzscheho „hledač nouze“. Zkuste místo malování neštěstí, na zeď malovat své štěstí. I tak se dá pomáhat světu. Mary: Johne známe se sotva hodinku, tak na mě nevytahuj Nietzscheho, toho starého kozla, proroka zla v rouše malíře radosti. Ten hnusný pavouk je živ vivisekcí našich duší. Ostatně on sám přisoudil věčné veselí jen prosťáčkům a dětem. Čím tupější je oko, tím dále sahá dobro, pravil tvůj mrzout, jehož samolibost dostávala při psaní téhle věty několikanásobný orgasmus.
Z kuchyně se ozývá zvonek John radostně: Jídlo! Naše jídlo! Už je to hotové. Mary: Johne to byly hotovky, ty byly hotové, podle vizáže těch otrapů u výčepu soudím už minulý týden. Ty staré zbytky nám ohřívali zhruba třicet minut. Pozoruhodný výkon. Buď to zkoušeli ohřát zapalovačem anebo čekali léto, aby to ohřáli na sluníčku.
Před výčepem: Číšník: Fando, odnes jim to Výčepní: Proč já, ty blbe? Číšník: Ty gumo, vidíš, že čekaj Výčepní: Proč jim to nevodneseš ty? Číšník: Copak sem idiot? Výčepní: Tak já du, ale do večera se už nehnu, nejsem idiot.
Do výčepu přichází dva policisté v uniformě a hejsek s černým kloboukem na hlavě. Sedají ke stolu u výčepu. 1. policista: Máš tam cigáro, Bróňo? Já pak koupím. 2. policista: Ňůmene, ty kundo, kup si, já mám startky a ty tady nemaj. Vyčepní: Máš tady sedm kilo ze včerejška, budeš to platit? Hejsek: Neblbni vole, vidíš, že sem tady s eskortou. Dones tři bahna a dvě kafe a napiš mě to, já se stavím zejtra. 1. policista: Ty máš cigáro, Jardo? Hejsek: Nemám, dyť vidíš, že sem střízlivej. Broňo nedělej rypáky a dej mu retko, v metru je trafika. 2. policista: Tady máš pičo, ale skočíš do trafiky, já ty tvoje sračky kouřit nebudu.
John nad talířem guláše: S tou petrželkou to vypadá pěkně. Mary: Já tu mám pažitku. John: To je logické, ty máš kančí, nemůžeš tam mít petržel. Mary: Asi máš pravdu Johne, nemám dančí, tak mě tam nasrali pažitku...
Mary: Vidíš ty policajty? Za třicet stříbrných se prodávají režimu. Všiml sis, jak se bavil ten hejsek v černým s výčepním? Ti pinglové poldům donášejí. To není nic nového, každý hospodský chce být zadobře s policií. Platilo to za rakouska, za první buržoazní republiky a platí to i dnes. Ten hejsek je tajnej. Podívej se na ty zmije. kdo by to byl řekl. Vypadá jak hipík.Člověk aby dneska nevěřil ani vlastnímu bratrovi. John: No dyť se vlastně nic neděje. Nejací policajti nám můžou být ukradení.. Mary: Johne, neblázni, chceš tu zažít další Street party? Další masakr? Pochop, že my chceme svobodu a oni to vědí. Od toho tu jsou, aby každou myšlenku na svobodu zadupali do země. Vidíš toho s tím kamenným obličejem? To je stvůra bez citu naprogramovaná k ubíjení každého nesouhlasu. Ten druhý hraje roli dobráka, vidíš, tváří se jak kašpar, ale jen aby odvedl tvou pozornost. Za tou rozesmátou nevinnou tváří číhají smtící zuby kobry.
1. policajt: Hele, kluci támhle je dívka, třeba by s námi chtěla strávit večer v radovánkách Hejsek: Nezdá se ti už trochu v rozkladu? 1. policajt: Jardo upřímně, nasadil sis dneska čočky? Hejsek: Doufám, že jo 1. policajt: Jestli jo, tak bys měl vidět, že ta dívka má celkem lidskou podobu. Hejsek: Je to možný, asi mě zmátl ten komik naproti. 2. Policajt: To je strašný, vy dva nemyslíte na nic jinýho než na chlast anebo na baby.
Mary: Bude nejlepší, když půjdeme jinam. Dívej, jak si nás prohlíží agent s tím dobrákem. Myslím, že se co nejdříve staneme obětí promyšlené policejní provokace. Pane vrchní, zaplatíme!
Číšník: Hele, Fando, nevolala něco ta kráva? Výčepní: Co já vím, běž se jí zeptat. Já hovno slyším vod tý doby, co sem se oženil. Číšník polohkasně: Fando, támle ti vypadla dvacka. Výčepní se marně rozhlíží po podlaze: To je v hajzlu já už taky hovno vidím. Číšník: To byla prdel, já tě jenom zkoušel, jestli neslyšíš dovopravdy Výčepní: Na to se vyser, možná sem hluchej, ale ne blbej, vole. Mary: Platíím! Číšník: Ta kráva řve jak na lesy. Pudu ji zkásnout ať konečně vystřelí i s tím Kvasimodem.
U Žluté pumpy. V restauraci je živá rodinná atmosféra podbarvená reprodukovanou hudbou Opilí policisté v civilu sedí u jednoho stolu a u dalšího si vypráví Mary s Johnem - Hele vole, kolik má to pivo? - Pět voltů - Tak to můžu - Kurva, co je to ty volty? - Kurva, vím já, sem elektrikář?
Mary: Potřeba těla může být zahanbující, ale nikoli nečistá. John: Hajzl na pánským je taky zaprasenej . Mary: Tak jsem to nemyslela. John: Jestli myslíš, že tam je papír, tak je taky v prdeli.
Policistka Břéťa: Tam byla kosa, vole, měla sem miny a dyž sem do tý mrtvoly píchla tak byla ty vole teplejší než já. Honza: Teplejší než ty? Ňůmen: Petra snad není teplá? Honza: Možná, ale úchyl to je. Na stole spí Hejsek, zvedá hlavu: Lékaře nepotřebují zdraví ale nemocní. Honza: Co meleš, ty úchyle? Hejsek: Čtu Bibli, ne, ty dilino. Honza: Ježiši!! Hejsek: Umělec bez depresí, schizofrenie a paranoi není ten pravej umělec. Honza: No jestli je to takhle, tak seš do roka národní umělec. Hejsek prohlíží postupně několik prázdných krabiček od cigaret, co se povalují okolo přeplněného popelníku. Honza: Jardíku, co hledáš? Hejsek: Dosáhnout maxima, znamená nikdy nepřestat hledat. Broněk beze slova vytahuje z náprsní kapsy krabičku startek a jednu mu podává. Hejsek ho však nevnímá a s hlavou na stole znovu usíná. Po cigaretě bleskově chňapá Nůmen a zapaluje si. Broněk: To sem čekal, vole Ňůmen: A já se dočkal! Honza: Ježiši zárak! Muž bez nervů promluvil Ňůmen: Jak de vo cigáro, tak by si hubu přetrh.
Přichází Robert s půllitry a ukazuje na Hejska: Co je hoši, co ste mu udělali? Broněk pokýve mlčky hlavou a zamručí: Hmm.. Robert: Ta je teda hovno držák... Broněk opět kýve hlavou a mručí: Hmmm... Honza: Mrzák Hejsek se zvedá: Co je? Honza: Chlastej vole Přisouvá Hejskovi pivo. Hejsek zhluboka loká. Vypije pivo na ex a pochvaluje si: Kurva sem eště držák. Hlava mu padá opět na stůl a zase spí. Honza: Mrzák.
John: Mám pocit, že tu sem jen na návštěvě. Mary: To je podstata vší filozofie, vnitřní já je jen horečka, prchavá vidina, sen. John: To pivo se nedá chlastat, dyby sme šli naproti k Dubu, mohli sme si dát Staropramen. Mary hladí Johnovi ruku: Bolest a utrpení ztišíme poznáním, že prýští z naší mysli, musíš-li na něco myslet, nechť je to nejistá hodina smrti . John zpozorní: Koho zase cituješ vole? Mary:To byl Buddha. John: Du se vyblít, vobjednej mi Kelta. Mary hlasem, který věští závažné vyznání: Johne... John prohlíží si nějaké drobky z nosu: No ne? Mary:Johne? John se zklamaně dívá do prázdného půllitru: No ne? Mary si ho prohlíží a polohlasně mumlá: To je zajímavý... John se koukne po její sklenici, která je také prázdná a pak si konečně všímá své společnice: Tak co Mary... de to ne? Mary: Ale nic... John: U Dubu to je stejně samej buzík.
Policisté: Ňůmen: Hele, to je ta holka vod Pešků. Broněk: Hm... Hejsek zvedá hlavu: Kde je ta kurva? Ňůmen: Ty spi Jardo. Honza : Ježiši....
Mary: To sou ti policajti vod Pešků. John: Ti mě můžou taky políbit prdel. Mary: To sou ksichty.
Honza: Ta raketa si nás prohlíží, tys ji musel okouzlit, Ňůmene. Ňůmen: Líbí se jí naše svalnatá těla, Hušek nebo Broňova chladnokrevnost. Broňěk: Hmm... Ňůmen: Nebo Večerdův okouzlující spánek. Honza: Ať chrní idiot.
Mary: K čemu je celá filozofie, když potom večer v putyce potkáš takovýdle idioty. John: V tom je podstata bití. Mary: K zblití.... Mary: Věříš na lásku na první pohled? John: Jasný, ale dycky záleží na koho se dívám.
Broněk: Hele, Večerdo, máš ňáký prachy na lístek? Hejsek zvedá hlavu: Vítr vane kam chce a nikdy nemůžeš vědět odkud přichází. Honza : Kundo, hovno mi je potom vodkud vítr přichází, támle přichází Robertek s účtem. Ňůmen: Hovno účet, připsal si jen na náš lístek kořalku.
Ňůmen: Lidi sou k sobě chladní, čeká nás snad století bez lásky? Honza: Snad se to změní za deset, dvacet let . Ňůmen: Ale co teď, vole? Co s tím chceš dělat. Honza: Dám si ještě jedno. Ňůmen: Mě vobjednej taky, du se vychcat.
Cestou na záchod se potkává u dveří s Johnem a dává mu přednost: Prosím hochu.. John: Né, až po vás. Ňůmen: Ale né já mám času dost... John: Ale né, já taky... Ňůmen s mnohoznačným úsměvem: Lidi sou k sobě chladní. John: Myslíte, že nás čeká století bez lásky? Ňůmen: Snad se to teď změní. Oba odcházejí na záchod.
Mary si dává další pivo. Hušek něcošeptá Břéti a ta si tuká načelo. Hušek chvíli zaraženě sedí, pak sahá pro peněženku přepočítává obsah a znovu něco Petře šeptá. Ta se na něj podívá a dává mu facku. Hušek znovu zaraženě sedí pak se naklání k Broňkovi a něco mu šeptá. Broněk vytahuje z kapsy stokorunu a podává ji Huškovi. Ten ji přisouvá Břéti. ta se na něj mlčky vyhrůžně podívá. Hušek vytahuje z peněženky stravenky a poklád je vedle stokoruny. Břéťa s povzdechem nepatrně kývne hlavou a zvedne se ze židle. Zvedá se i Hušek a oba odcházejí.
U stolu zůstává Broněk a Hejsek. Broněk popíjí pivo a prohlíží si nenápadně Mary. Mary taky pije a dělá, že se na Broňka nedívá. Broněk se občas podívá na Hejska ale ten je očividně bezvládný. Broněk dopíjí pivo a mimicky Mary naznačuje aby taky dopila. Mary se nejprve mimicky diví, ukazuje na sebe zda opravdu ona. Broněk rázným gestem vylučujícím pochyby opět ukazuje aby to pivo do sebe vylila. Mary dopíjí pivo. Broněk rozvážně vstává jde k Mary, nacvičeným hmatem ji hází přes rameno a odchází.
U stolu stále spí Hejsek. Přichází Robert: Jaroušku spíš? Ty vole, von spí. Hejsek nereaguje. Robert se obrací k baru: Hele, von je uplně tuhej. K Hejskovi: Jaroušku! Robert bezmocně rozhodí ruce: No, lepší to už asi nebude. Zvedá bezvládného Hejska, hází si ho na záda a odnáší pryč.
Do místnosti vchází číšník a kuchař od Pešků. Sedají ke stolu a chvíli civí do prázdna. Kuchař: Kurva to je bordel. Číšník: To sou lemry. Kuchař: Du se vychcat. Číšník sedí mlčky a prsty bubnuje na stůl rapovou melodii. Kuchař se vrací a kroutí hlavou: Ty vole, tam někdo mrdá, ty vole, to je soda. Číšník: Na pánským nebo na dámským? Kuchař: Neptej se tak blbě. Na pánským i na dámským! Kurva to je planeta. Číšník: No vidíš a vsadím s, že nám ujela i noční tramvaj. Do místnosti vchází spokojený Robert a mne si ruce: Koneckonců mezi mužem a ženou je jen nepatrný rozdíl. Broněk a Hušek ze záchodů: Ať žije ten rozdíl!!
Kuchař s číšníkem kývnou hlavou a oba spouští rap : My žijem tady na jižáku.
|
|
|