Neotevřeš bránu vnitřních cest,
neprojdeš se parkem skrytých pocitů,
neokusíš sladkých plodů tajemství.

Klidně klepej, kopej,
odstřeluj dynamitem ostrých slov,
promaž panty olejem plných krásných řečí.
Najde jen ten, kdo hledá,
hledá jen ten, kdo má rád.

Tak nestůj u těch zapovězených vrat,
odejdi, uvolni místo,
zapomeň a zanech jen smutek přede dveřmi.

Byls důležitý, byls milován, zůstaneš sám.
Nemáš totiž ten správný klíč,
běž už pryč!

Vem si sebou vzpomínky,
nezapomeň nic,
neznám, neslyším, nevidím, necítím,
a to tvoří můj vnitřní ráj.

Ráj stavěný z falše prvních slov,
svodu prvních polibků,
vrcholem první extáze.