Nejenže celý internátní zařízení mi připadalo z let již dávno zapomenutých, ale i mříže mému údivu moc nepřidávaly.Vstupem se vše změnilo, ale?!Pokoj mě opět utvrdil v tom, že mé prozatímní pocity k rodné vísce nezůstanou opomenuty.Náhle jsem chtěla změnit všechny svoje názory, otočit se na podpatku a zdrhnout,.....nešlo to!
Aspoň něco.spolubydlící, která seděla naproti mě a dívala se nba mé zoufalství a jak mě trápí představa 4 let v tomhle šíleným ústavu, mi nabídla pomoc.
Cigareta.Tak takhle nikotinová radost mi od téhle chvíle začala dělat společnici téměř každodenní.
Rok se s rokem sešel a byl tu konec prvního ročníku.K našemu údivu jsme se dozvěděli, že se náš, již milovaný intr bude rušit a bourat.Na tomhle místě by prý pro další nával většího množství studentíků měl vyrůst novější a modernější ústav.A tal jsme začali hledat nové útočiště.díky rodičům mé spolubydlící jsme uspěly.Měly bysme mít svůj vlastní privát.Svůj vlastní privát.Jak to zní majestátně,že?Dva měsíce prázdnin utekly jako voda.během toho jsme se dokázaly aspoň lépe poznat.Jela jsem s ní na jejich chatu na Velkém Dářku a pro změnu ona byla na týden u nás.V těch šílenejch Kotěhůlkách, kde dávaj lišky dobrou noc...:-)Po nějaké delší době jsme si padly tak do oka, že bysme si bez sebe snad ani neutřely zadek!
Jen co se přiblížilo ono datum odjezdu do Jihlavy, naši nás svezli zase na jednu kupu.Ulice, v který jsme měly hledat své další útočiště se jmenovala Helenínská.Byli tady přepychové rodinné domky, vilky, ale ten náš s číslem popisným 83 nevypadal zrovna nově a navíc?!
"Tak tady to je."oznámil nám pan majitek jisté ruiničky, zaprcatělý padesátník.Přístavek za domem zel prázdnotou.Prosklená chodbička rozměru 1x4 m a s výškou 190 cm byl pro mou osobu trochu problém.Nemyslím tím do šířky, to jsem se vcucla, ale pánové a dámy, ta výška...:-)))
Sama o sobě mám 185 cm plus ty podpatky.No jéje!Hned na první pokus jsem okusila jihlavský strop.Fajn!Konec uličky spočinul v pokoji.Krcálek nad krcálky.Dvoupatrová postel, pohovka, dvě křesla a kulatý stůl.Prostý základ se dvěma skříněmi.Kuchyň.No pokud by se tomu tak dalo nadávat....tu nebyla, ale koupelna naštěstí ano.Na konci chodby.Jak jsme pochopily pro judisty to bohatě stačilo na přespání, když měli další den odjet na zápasy do Němec.Jenže my nejsme žádní judisty.
2.ročník školy probíhla obvyklou rychlostí.Jen se člověk stačil zamyslet, kdo namaloval Monu Lisu, byl konec.Naštěstí se naše jihlavský hnízdečko po nějaké době zvelebilo a to jen díky našemu náporu na pana domácího.Byla celkem sranda v zimě se choulit v posteli s čepicí na hlavě, ve třech mikinách, v teplejch fuseklích a s rukavicema na rukách.Při necelých 11 stupních to byla každodenní zimní seance!Za to v létě to byl balzám na duši.Venku pařák a my si chrochtaly v 15 stupních.Zalíbilo se nám to.Hlavně ta volnost.Nemusely jsme prožívat noci strávené na internátních záchodcích, kde jsme se pokoušely podvrtat skrze šroub, který držel řetěz, aby nikdo nemohl otevřít okno, za nímž se skrývalo to největší pokušení a to požární nouzový východ, nůžkami.Takovejhle příhod má asi každý dost.
Začaly jsme se cítit svobodné, volné, nezávislé na čase, ale stále ještě závislé na rodičích na každotýdenním žoldu.
S první volností jsme vpluly do zcelajiného světa plnýho nočních akcí a mejdanů.Pár zajímavých rad do života jsme dostávaly od svých starších spolužáků.Scházeli jsme se denně na stejných místech.Letňák, hradby a večer klub nebo nějaká příjemná zahulená hospůdka!
........pokračování příště!
|