„Nemám čas.“

     Oblíbená věta mladých českých lidí. Dokonce bych řekl, že kdyby se konal nějaký průzkum veřejnosti na nečastěji říkané věty, mohla by se „nemám čas“ umístit na krásném druhém místě. Samozřejmě až po: „Jedno pivo.“

     Je smutným faktem, že dnešní lidé nemají čas. Všichni nosí diáře a do mobilů si píší upomínky, kdy a co mají zařídit. Když poté potkají nějakého starého kamaráda a ten jim navrhne posezení a příjemné popovídání, okamžitě směřují oči do diáře.

     „Ne, ne, to nejde. Bohužel mám důležité obchodní jednání,“ odbudou dotyčného.

     Poté počkají, až odejde a rychle zaběhnou za roh, kde je čeká důležité obchodní jednání. Vyndávají přepravky z auta za neustálého dohledu šéfa či něco podobného, a už se nemohou dočkat výplaty.

     U této věty také velmi často nastává řetězová reakce. Když vám napíší rodiče, že by vás rádi po několika letech viděli, samo sebou nemáte čas. Jdete se svojí dívkou do kina. Avšak po telefonátu zjišťujete, že ani ona nemá čas.

     I ve škole nastává boj s časem. Když se profesorka zeptá, kdo by byl tak laskav a mohl by zalévat jednou týdně květiny, jednoznačně tato funkce připadne tomu jedinci, který jako poslední vykřikne větu: „Nemám čas!“ Poté, co část květin (i přes vehementní zalévání) zemře, obhajuje se žák: „Zemřely časem.“

     Ale nemůžeme se divit tomuto přístupu, když už těm nejmenším dáváme do večerníčku postavy, které nemají čas. Vzpomeňte si na brouka z večerníčku Cvrčci, který neustále udýchán říkal: „Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid…“

     V dnešní době by se mohl udělat remake tohoto slavného večerníčku. Akorát by v něm brouk říkal: „Uhni, vole, nemám čas.“

     Beztak je „nemám čas“ jen plytká výmluva. Představte si, že bych musel do zítřka vypracovat velmi náročný úkol, na kterém by záviselo mé závěrečné hodnocení na vysoké škole. Dřel bych jako kůň. Neměl bych čas na kamarády, na rodiče, ani na svou dívku. Pokud by mi však zavolala má celoživotní tajná láska s tím, že nemá co dělat, jestli bych nechtěl jít na večeři, okamžitě by šla škola stranou.

     Vyskytla by se však ještě jedna chybička. Pro mladého člověka další vražedná věta:

     „Nemám peníze.“