Stěžeň nadvakrát zlomený

zakouslý v pravoboku

Na palubě se válí změť lan

cáry plachet a kusy zpřerážených ráhen

 

Jediné

co v tomto komíhání posledního ze světel

mizí aby se navracelo

je vodní tříšť a drsná mlhovina čeřící vzduch

kousající do srážených těl

 

... loď vyklání se jak portským zpitý lodník

... v minulém přívalu mizela přes hrazení

postava kapitána

... ani dopad těla v té vřavě a skučení

lodních prken nezaslechneš...

 

Ano, tato chvíle čekání je onou

ve které počet tvých křivd

a dobrodějných natažení paže k potřebným

je vzat v potaz živly

ke zvážení a odhození...

do smrti spodních sfér

ke Světlu

anebo nazpět k běhu životem...

 

... ráno jej našli na pobřeží

tělo samý šrám tvář v písku zabořenou

... ještě dýchal a jim se zdálo že přežije 

jemu pak že se probírá

a vrací z tíživého snu...