| |  čtenář Aquarius - 9.12.2003 > čtenář> Víš, slova... Nepodezírám tě a ani netvrdím, že se každé ráno probouzíš pod obláčkovou peřinou ve svém růřovém pokojíku vedle kluka, co jakoby vypadl z oka Malému Princi. To ne, ale tvá básnička tuhle "naivitu" (pozn. uvozovky jsou tu velice záměrně : )) nese.
Budou to brzy dva roky, kdy bych ti na tvou nevyřčenou otázku odpověděl: "Ano, zajisté, drahá neznámá básnířko, tato slova tvořená do formiček nápadně se podobajícím rtům toho, koho celý život hledáme, a s příchutí páleného cukru, opravdu potřebujeme slyšet, tak jako se čas od času potřebujeme nadechnout."
Teď už ale nevim.
Proto, jak jsem již psal, mám rád pohled, který vyjadřuješ. Není sice úplně z míst, kde jsem býval, ale také není z jakéhosi prázdna, kde se nacházím nyní. Dává mi vzpomenout na to, že byly doby, kdy..
Víš.., kdy slova lhala, ale já to ještě nevěděl.
| |
