Lod´

Život kreslím černou tuží
na bílé stránky cudnosti, andělskou tváří pomačkané čtvrtky
nůžkama zážitků přetřihuji nitky snů
tvořím bytí lepením svých představ a nových poznatků
dokonalou lod´ku, kterou jednou po řece pustím, aby také jiné naučila
jak se kreslí, maluje, lepí - jak se vyrábí život
ta lodička, která se nepotopí při první bouři milostného vlnobití
nárazech slovního větru, který tak studí...
Jsem architektou velké archy
která pojme mnohem více než jen jeden pár od každého druhu
všeho tolik až mám strach, že se potopí dříve než k tobě dopluje
Jsem architektou bez vzdělání, bez znalostí získaných čtením příruček
bez nocí strávených nad výpočty z geometrie
bez statiských a proporcionálních jistot
Jsem navigátor bez kompasu, jen instinktem určuji ti směr
nejsem vlastně nic a právě tím snad mnohem víc - tvou matkou